s. 40
///
Olahvěná kyslíkem
tak umřela Hela
s trubičkou v jedné nosní dírce

druhá hulila žvára
s. 45
Podotýkám, že jsem se mohl přeslechnout
Tekla Tekla Tekla Tekla
Teklo,  volají tě hodiny…

Není tu Tekla,
Tekla utekla.

Tak Tekla utekla,
když jsou židle zamčeny
                  lustry zamčeny
                  květináče zamčeny –
tak ona utekla?

Tekla Tekla Tekla Tekla
Teklo, volají tě hodiny …

Nebyla tu Tekla,
nebyla,
dokonce i kdyby zrcadlo v zrcadle
   v zrcadle zrcadlo –
   zrcadlo v zrcadle –
nebyla tu Tekla
nebyla.

Teklo …
Tikání do ticha
                       propadlo.
s. 52
Sestřenka aneb molojóga
Vodu v zimě nesnese, třese se, ale
vítr ji vodí na molo
dennodenně
nevidomou
rozmeditovanou
přespolní dojíždějící
prožívat to šu-umění
systematicky.
s. 55
///
Špehýrkou pozoruje svět
po přerušeném bolení
voda na ledu
jsou tři čtyři známá místa
bytí
v čase
bojící
tak něco cítím dnes
s. 66
O sobě kvasivě
schlíply mi
naděje
protože
zdá se
jak ve mně kvasily
vzal kdosi za kliku
a na mě táhlo

nikdo o tom ještě neví
teprv
až mě rozříznou
tak to bude škandál
s. 110
Svědectví snu
Za ploty postelí
jsme my – putovní kina
snů.

Nemůžeme dupat
aniž tleskat.

Nanejvýš
vykřikujeme opojazykem,
svým pranářečím,
nejnovější události.

A skutečně
prožíváme přitom
vlastní civilizaci.
s. 118
Srdcevovna
sanatorium v lesích
srdeční
stožáry, znaky, reliéfy
srdce samo
srdce s něčím
srdce na tepnách stromů
nebo lidí
lidí do oken
okna do stromů
srdce skáčou po stromech
slunce
dojídá nedopovězené
život se oblizuje
taková vůně
tolik srdcí
visí
od kmene ke kmeni
putují
do pralabyrintu
pukají

ANIN, 3. KVĚTNA 1983
s. 119
Pech
Musím být v jednom kuse Polákem
Musím být v jednom kuse člověkem?
Svět se motá
                     sotva lapám dech
jsem jenom saveček
s. 149
///
          Ticho
          šumí
jako bych byl ve vlasech
ale to se jen čas rozlejzá
jako ty vši
s. 161
Život Białoszewski neměl vůbec lehký. Narodil se v roce 1992, patřil tedy k ročníku, na nějž celou tíhou dopadla druhá světová válka. Snažil se studovat polonistiku a romanistiku na ilegální univerzitě. Zážitky z varšavského povstání vtiskly nesmazatelnou pečeť celému jeho dalšímu životu. Po válce třídil na poště dopisy, pokoušel se zakotvit jako novinář, ale smůla se mu lepila na paty. Opět uvažoval o studiu polonistiky a opět nestudoval. Všelijak si přivydělával, také psaním písňových textů a veršíky pro děti. Teprve po roce 1956, kdy začal publikovat, se situace tohoto kandidáta existence zlepšila. Brzy se však povážlivě začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Nemoc ho stále víc omezovala, ale na druhé straně mu ukazovala svět z jiné strany (měl například velmi blízko k nevidomým), sílila složka elementární. Před nemocí se utíkal k lidem a statečně jí vzdoroval až do 17. června 1983. Psal do poslední chvíle.