Mrtvá touha
To bývá chvíle soumraku, kdy slunce,
Mdlá lampa z ametystu, dohasíná.
Duch na vše minulé se rozpomíná
Teď v šeru vleklém.

A smutek, noční pták, jenž ve tmách létá,
Mou duši náhle obestírá křídly.
Vše marno, chápu. Cit tak dávno stydlý
A mrtva touha.

A hledím v nitro. V prázdnotě se stmívá.
Tak o slavnostech nových bohů bývá
Chrám mrtvých bohů.

Je pozdě již. Tma k obzoru se chýlí.
Můj život dům, kde světlo uhasili,
Kde nikdo nebdí.