s. 18
LEŽELA JSEM V HOREČKÁCH
jak ve vysoké trávě
v horečkách zelených
zdály se mi sny…

Že stačilo jen vztáhnout dlaň
že stačilo si jen přát
ve světle severní země
Začínat
s. 20
ZAPOMNĚLA JSEM JMÉNA LIDÍ
věcí a příhod; ale to mě nezbavilo
ani zmatku, ani smutku,
který s sebou přinášeli.
s. 42
POLETUJE TU BÍLÉ LÉTO
padne v úrodnou černozem
nedopité kávy
a v příštím podletí
tu cosi vyklíčí
a vylíčí mně
tu nasetou spoušť
s. 56–7
Patřila jste svým způsobem mezi hvězdy, i když vás znali spíš dělníci, číšníci, nádražáci a básníci. A kolovaly o vás legendy – jedna z nich byla, že vám sám Gregory Corso napsal dopis; jak to bylo?
K mé (a naší) popularitě, která měla pochopitelně své dobré i negativní stránky, přispěla určitě Viola. To, že jsem se znala i s lidmi z jiných prostředí, s takzvanými obyčejnými lidmi, mi občas pomáhalo. Mezi nimi jsem nebyla hvězdou, tak jsem se nikdy necítila, ale někým, s kým pracovali a koho znali. Někdy si i přečetli nějakou mou básničku a líbila se jim.
K onomu dopisu: Gregory Corso mi odpověděl na můj dopis. Zamilovala jsem se do jeho poezie, když jsem četla Zábranovy opravdu báječné překlady ve Světovce. A když jsem uviděla jeho fotku v italském týdeníku Vie nuove, dodala jsem si odvahy a napsala mu; vím už jen, že můj dopis začínal: „Good morning, Gregory, today is a rainy blue March…“ Pak něco o mých názorech na poezii, o novém lidském vědomí, a že teprve myslet a cítit, obojí dohromady, pro mě znamená vědět. Na víc si už nevzpomenu. Kvůli doporučenému dopisu, navíc do USA, jsem na zpáteční adresu musela udat občanským průkazem doloženou Olgu. A za nějakou dobu jsem dostala odpověď: „Dear Olga…“ Byla jsem pochopitelně k nepopsání šťastná, dopis jsem nosila s sebou, a protože byl plný krásných myšlenek, podobných mým vlastním názorům, ale tak krásně vyjádřených, ukazovala jsem ho i kamarádům. Takže asi vznikala nějaká legenda, ale já jsem neměla čas se o ni starat. Nevím už, kdo dopis ofotil, a tak se ocitl opět v Budějovicích. Boris Jachnin o něm věděl, a když v prosinci 1965 uváděl budějovický Klub GC pořad Krabice bláznivých hraček Gregory Corsa v režii Jiřího Černého, jako frontispis programového sešitku použili obálky Corsova dopisu.
Odpověděla jsem Corsovi nejdřív koláží, do níž bylo vmontováno i trochu textu, ale ještě jsem neposlala žádné básně v angličtině, jak Gregory chtěl. To jsem chtěla udělat až v dalším dopise. Gregory se však, nevím už proč, nikdy neozval, a tak jsem zůstala jen jeho „dream girl“.
s. 66
Domov pro mě znamenal především maminku; spoustu dopisů, hlavně jejích…