s. 29
interdikt z roku 1178
hildegardě z bingen

někdo zakázal jeptiškám
rozeznívat zvony
někdo jim zakázal
přijímat svátosti
měly si mumlat své žalmy
plout tichem
za zavřenými branami
nesměly se podílet
na chvalozpěvu andělů
v nebi

církev poručila prorokyni od rýna
jako kdysi kreón antigoně
vykopat mrtvého
a potom na nevysvěcené půdě
vyhrabaného potají zanechat

nikdo svatou hildegardu
nikdy nesvatořečil
snad proto že měla v rukou abatyšskou berlu
zahladila hrob a skryla ho
ochránila mrtvého

cena byla vysoká
léčitelka věděla jaké to je
být bez hudby
žít bez zpěvu
nikdy tolik nemluvila o hudbě
jako v tomto čase
kdy po ní toužila
musela mnoho nocí proplakat
oddělená od andělů
které jinak slyšela v harmonii také zpívat
a bez účasti na tomto chvalozpěvu
který milovala jednaosmdesát let

bojovala za to aby nikdy nebyla vyloučena
a nikoho nevylučovala
od pokoje a od zpěvu
když odvolali zákaz
žila ještě měsíc
než ulehla k odpočinku
aby mohla zpívat jinde

hudba pro ni nebyla vlastnictvím
nebyla očíslovaným kusem
nebyla tu jen pro nás
musela vidět krásné boží jiskry
a pak zaslechnout základ tónů
v naší smrti
se všemi anděly
milovala každý den
boží zelenou sílu
s. 67
imigrantka
nenarodila se tu
nerozumí naší řeči
pracuje načerno
často se stěhuje
od přítelkyně
do kontejneru
ráda by začala
působit
právě u nás
jmenuje se naděje
a nikdo ji tu nezná
s. 135
soudců 11:30–40 očima žen
jiftachova dcera nemá jméno
víme jen že byla jediným dítětem
židovského vůdce který zaslíbil
to první co mu vyjde naproti
obětovat svému bohu za vítězství

jiftachova dcera nemá jméno
spousta z nás jsou manželky a matky
sestry a přítelkyně těch
jejichž jména jsou známá
mnohé žijí svůj život jako jiftachova dcera

jiftachova dcera nemá anděla
který by zastavil nůž vraždícího otce
víme o andělech kteří uchránili děti
před obětováním

ale jiftachova dcera jej jiftachova dcera
nemá jméno ani anděla
s. 147
věk města praha
ptáme se vltavy
a starého profesora
ptáme se kamenů židovských domů
a ptáme se ženy která přežila lidice
jak jsi stará
ptáme se vltavy

ale příběhy lidí v ulicích
začínají stejnými slovy
po osmašedesátém
jako by čas
byl ten tam
jako by zmizel
po osmašedesátém