s. 26
Rodinné vztahy jsou o nepřetržitém koexistování se stejnými lidmi.
Koexistování, které se většinou nedá vydržet, ale když se někdo odhodlá něco změnit, končí to panikou přecházející v totální kolaps.
s. 73
Princip „sta koní“ nebo „sta dětí“ je zcela jiný.
Giuseppe Castiglione do něj pronikl.
Namaloval přes dvě stě skic koní a teprve tehdy.
Do toho pronikl.
Že když chceš skutečně pochopit, co je kůň nebo dítě, jeden kůň nebo dítě nestačí.
Jeden kůň může před pozorovatelem skrýt podstatu koně.
Pozorovatel přece vidí povahu a nedostatky jen toho jediného konkrétního koně.
Je to stejné jako podle jedné ženy… ne, to není vhodná myšlenka…
Lepší bude: je to stejné jako podle jednoho Číňana donašeče posuzovat zvyky čínských malířů.
s. 80
Číňané jsou jako motýli: dívat se na ně člověk nemusí, ale přišel by o hodně.
s. 87
To, že dospělí lidé neumějí poslouchat jeden druhého, je známo odedávna a odedávna je z toho taky lidem smutno.
Musel by se ihned předělat vzdělávací systém, aby se aspoň za dvacet let něco změnilo.
Dalším velmi smutným momentem mezilidských vztahů je, že lidé vůbec neumějí projevovat nahlas radost a těšit se z jídla připraveného druhými.
s. 94
Smysl pro humor rodinným vztahům velmi prospívá zatímco ironie je vyloženě pohřbívá.
s. 102
Rodina je prostor, ve kterém jedni vychovávají druhé, aniž by věřili, že se něco změní.
Spousta lidí si myslí, že jejich misí na zemi je právě výchova druhých lidí.
A ne nějaká příprava jídla.
s. 104
„Sem by se nevešli,“ řekla Šaša. „Ale kdyby lidská práva v Číně nebyla omezená, Číňané by slupli celou Evropu jako drak hejno ryb.“
s. 108
Otec Ripa hovořil: nejdůležitější je zapálení v mysli a očích.
To na lidi dělá mnohem větší dojem.
Než líbezné řeči a uvážlivě volená slova.
s. 126
Namaluje dvě velké stříbrné ryby.
Ale nebudou to obyčejné ryby.
Budou to symboly.
Dva kapři, kteří budou symbolizovat Krista a křest.
Jsou symboly také očním klamem?
A čí optikou?
s. 131
Čínský mudrc z bambusové cedulky učí:
„Ten, kdo si zvolil cestu tvůrce… musí žít rytmicky, vyrovnaně, beze spěchu, býti čisté duše a klidný, tužiti životní síly, vzdáti se starostí a nenechati se zachvátiti vzrušením.
Štětec musí vzíti jen tehdy, když ideou je ovládnut, a štětec odložiti, když zápal jej opustí.“
s. 172
Ve vztazích lidí žijících v jedné rodině bylo dřív vždy přítomno nějaké drama.
Bolest.
Zloba nebo závist.
V antice byli skoro všichni členové rodiny hrdinové.
To v dnešní době mohou žít v rodinách jen ti, co se vším souhlasí.
s. 185
Individuální rozhodnutí člověka je mnohem důležitější než abstraktní morální zákon.
Tak proč Číňanům v kostelech nepovolit střílení petard?
s. 186
V evropském umění je drak agresivním a nebezpečným stvořením.
Používaným jen jako symbol satana.
Zatímco čínský drak je laskavý.
Symbolizující dvě dobré věci: sílu a úspěch.
Castiglioneho obzvlášť znepokojují draci s rybím tělem.
Symbol Krista spojený s drakem jeho očím vadí.
s. 197
Lstivost je čínská zbraň.
Může se lstivý Číňan stát dobrým katolíkem.
s. 241
„Lidi prahnou po tom změnit svět. Pokaždé chtějí předělat ty, vedle kterých žijí… a když se to nedaří, snaží se je vyměnit za jiné… a když se je nedaří vyměnit za jiné, tak se snaží z toho světa a od těch lidí utéct… co nejdál,“ řekla Šaša.
s. 247
Číňané jsou jako kočky.
Vypadají, že sotva jdou, ale když je potřeba, jsou schopni ze sedu provést tak mrštný a daleký skok, že v jednom okamžiku chytnou mouchu a zvrhnou lampu.
s. 249
„Zamlada jsem věřila,“ řekla Babička Amigorena a vyfukovala kouř pod digestoří, „že ve stáří bude na všechno víc času.“
„Vám teď snad schází čas?“ zeptala se Miki.
„Čas ne. Síly,“ řekla Babička Amigorena.
s. 261
[…] v křesťanské lásce je příliš utrpení, zatímco budhisté milují, aniž by se tím trýznili.
s. 277
Stáří je stav, kdy se člověk ocitá mimo děj a události.
Vzrušení, tíhnutí k bezvýznamným a pozemským věcem, neklid z pokušení, to všechno bylo pryč.
Pryč byla naděje.
I pomyšlení na lásku.
Zůstala jen zasmušilost.
Lenost a pochybovačnost.
s. 283
Číňané se těší z objevů Západu doslova jak z dozrálé švestky, zatímco víru vychytrale vyplivují na zem jako pouhou pecku.
Vyplivují a nohou zašlapují na neúrodném místě,
kde se víra pomalu mísí s prachem a postupně se jím stává.
Císařův palác a vyšší vrstvy nepotřebují náboženství.
Stačí jim kultura.
Vlastní. Stará.
A cizí slouží jen k císařově zábavě.
Žijí svou minulostí.
s. 284
Čínská kultura je jako porézní houba: všechny novoty vsákne, aniž by ji to jakkoli změnilo.
A vsákne nejen novoty, ale i lidi, kteří sem přišli.
s. 318
„Pro ni to pravda byla.“
s. 321
Ráno začalo bubnováním na plechový parapet.
To bubnoval déšť.
Hlava úplně vymetená, myšlenky žádné.
Jak buben.
s. 379
Spustil se déšť, sedět v lodžii už nebylo příjemné.
Dávno to nebyl jen déšť, spustil se liják.
Proudy vody se valily okapy polorozpadlé šachty dolů a řinuly se jak z vodních děl nebo z hrdel kamenných chimér na gotických katedrálách.
Zvuk nekonečně se valící vody přehlušoval všechno v okolí tak, že kdyby člověk otevřel okno, nedomluvil by se.
S kým?