Jukio Mišima byl výjimečně talentovaný spisovatel s okem pro krásu. Když čtete jeho literaturu, jako západní čtenář nepociťujete žádný zvláštní cizí prvek, který by vás mystifikoval. Text protkaný metaforami a literárními odkazy odkazuje na světovou, Evropskou kulturu a literaturu. Samotné dílo pak připomíná Bildungsroman, neustále jsem vzpomínala na Damiana od Hesseho.
Mišima viděl erotickou krásu násilí, která provází i hlavního hrdinu knihy jako fatalistický obraz. Homosexuální a zvrácené touhy je potřeba skrývat, Kóčan se je snaží zapudit a i sám sobě namlouvá, že nejde o jeho skutečné touhy. Vztahem s dívkou Sonoko se snaží sám sebe přesvědčit o své schopnosti být normální