Podle mě je Jemisin dost královna. Naprosto mě fascinuje její způsob imaginace a to, jak ho dokáže vložit na stránky.

Nemohla jsem Kamenného nebe dospat, a pak, když se mi dostalo do ruky, jsem ho přečetla během několika hodin. Jen tak. Nemohla jsem se odpoutat. První slza se dostavila na straně třicet tři. Poté už jsem byla nalomená, neustále jsem se pohybovala na hraně a čekala, co bude ta poslední kapka, která mě zbourá. Přišla? No to si pište. Ale bylo to tak správné, že to nedokážu popsat. Jsem s tím zakončením spokojená. Po obsahové stránce se Jemisin s ničím nemaže, s postavami, se čtenáři. Je to pořád velmi syrové a odosobněné, neuvěřitelně čtivé. Do Zlýho Země, je to zatraceně super.

Chtěla bych zmínit i překlad, který je podle mě úplně výborný. Ještě o kousek trilogii zvedá, troufám si říct. Ten překlad byl důvod, proč jsem rok čekala do českého vydání, přestože jsem ten závěr akutně potřebovala a věděla jsem, že si ho vlastně můžu přečíst v angličtině.