s 28
Tvé ruce voní motorovým olejem a střelným prachem. Tvé ruce nemají strach a neváhají, ničeho se neštítí. Tvé ruce čekají na den, kdy se zbarví krví. A když se poprvé dotknou pušky, když ji poprvé pevně stisknou, když ji obtočí a obemknou prsty, je to, jako by si oddechly, jako kdyby se konečně dostaly tam, kde mají být. Oddechne si i zbytek tvého těla, zakukleného v uniformě barvy pouštních bouří. Čekáš na správný okamžik. Zvedneš pušku a zamíříš. Zcela tiše. Naprosto klidně, vše máš pod kontrolou. Stiskneš poušť a zpětný náraz letící kulky ti drtí hruď. Záchvěvy výstřelu tě nutí ucuknout, puška tě téměř odhazuje zpět. Ale ty stojíš pevně, silný a šlachovitý, a žíly ti zevnitř olizují ohnivé jazyky. Zůstaneš na svém místě a přebiješ právě včas na to, abys stihl přimhouřit oči, na rozkaz zamířit a… PAL! A ty pálíš.
s. 67
Jen se dál dívej na moře, zatímco já dám odpočinout zkroucené páteři. Jen se dál dívej do dálky a nepouštěj ten kbelíček, protože, podívej, zase se k nám valí vlny a do toho kbelíčku by se ti vešlo celé moře. Běž se projít po pláži s modrým mořem v kbelíčku a sbírej škeble a písek. Všechno házej do kbelíčku. Mrtvé medúzy nech ležet, odpadky ti jsou k ničemu. A až sebereš všechen písek, vydej se podél silnice a vyvrať z kořenů každý strom, který tam uvidíš, a všechny je napěchuj, jeden po druhém, do svého kbelíčku. Pokračuj dál. A až dojdeš na konec cesty, zastav se, posaď se a odpočiň si.
Než tam dojdeš, vyjde nové slunce. Vlk se nejspíše ztratí mezi stromy a ztěžklým sněhem. A Buclík si postaví domeček z cihel, který vydrží nápor větru; nastěhuje se do něj, vyroste a zemře. Posaď se a zavři oči, a jestli ti z nich začnou kanout slzy, nech vítr, ať ti je osuší. A uslyšíš-li hudbu, zpívej s ní.
s. 76
Biskuttin
Malá sladká sušenka tradičně podávaná na svatbách a při křtech. Obrat jiekol il-biskuttin („jíst biskuttin“) se občas idiomaticky používá pro vyjádření blížící se svatby nebo narození dítěte.