Dobrá.
Moc ráda bych se s vámi podělila...

Včera odbila jedenáctá hodina a já si řekla, že přečtu fakt husťáckou knížku. Že si chci dát pět hvězdiček.

Sáhla jsem po ZELENÉ MÍLI. Rereading, takže sázka na jistotu.
Ale co jsem nečekala...

Po prvních deseti stranách přišla husina jako kráva, která se až příliš často objevovala v průběhu mého čtení.
Už po první třetině jsem měla nehorázně skelné oči. V polovině se slzy spustily. Prostě jen tak, aniž by se ptaly, jestli můžou.
A konec... přísahám, že jsem na ta písmenka neviděla...

Je to tak nehorázně úžasný příběh, tolik krásy na jednom místě.
TOHLE JE DŮVOD, PROČ MĚ BAVÍ ČÍST.

Mám pocit, že příště, až budu Zelenou míli číst, začnu řvát od strany patnáct. Asi tak.