s. 35
Na učení není pozdě, ale jak krátký čas mi zbyde, abych ještě využila to, co jsem se naučila.
s. 79
Čtení je neřest, která může všechny ostatní neřesti nahradit nebo případně na jejich místě dopomoci všem ještě intenzivněji k životu, je to prostopášnost, sžíravá choroba.
s. 289
„Na následky popálenin zemřela v jedné římské nemocnici nejinteligentnější a nejvýznamnější spisovatelka, která v tomto století vzešla z naší země,“ napsal o slavné autorce v reakci na její tragickou smrt Thomas Bernhard v povídkovém souboru Imitátor (Der Stimmenimitator). Měsíc trval zápas Ingeborg Bachmannové se smrtí. 26. září utrpěla ve svém římském bytě těžké popáleniny následkem požáru, jehož vznik dosud není uspokojivě vysvětlen, a zavdává proto podněty k nejrůznějším dohadům. Byla to nehoda (podle policejní zprávy usnula se zapálenou cigaretou), sebevražedný úmysl (stupňující se deprese, vyvolávané drogovou závislostí a množícími se útoky literární kritiky na autorku po vydání posledního povídkového souboru a románu Malina) či snad – trochu mysteriózní – pokus o vraždu? 17. října 1973 Ingeborg Bachmannová umírá. Její životní dráha se uzavřela, její dílo žije svým vlastním životem dál.