Víte, někdy stačí i "pouhých" sto stránek.

"Noc. Nikdo se nemodlí, aby utekla rychle. Hvězdy jsou jenom jiskry velkého ohně, jenž nás stravuje. Až tento oheň jednoho dne dohoří, nezbude už na zemi nic, pouze vyhaslé hvězdy, mrtvé oči."

Noc Ellieho Wiesela je jedinou knihou, u které jsem po celou dobu čtení měla až neuvěřitelnou husí kůži.
A přísahám, dala mi víc než celodenní návštěva Osvětimi.
Jak... kruté, smutné, opravdové.
Pohlo se mi srdce. Prostě páni. Náš svět je občas nekonečně hnusné místo.

KAŽDÝ BY SI TEN PŘÍBĚH MĚL PŘEČÍST!

"Ze zrcadla na mě koukala tvář mrtvoly.
Jejího pohledu ve svých očích jsem se nezbavil dodnes."