s. 15
Neboť byť znovu a znovu uvrhována do bahna, opovrhována, vysmívána, pomlouvána, nikdy si patrně nepřiznala, že je poražena. Nikdy toho hrdého ducha ani ve snu nenapadlo, že se mýlí.
s. 17
Měla si velmi za zlé, že se zamilovala do člověka, kterého pokládala za průměrné stvoření.
s. 59
Odvrátil oči a upřel je na neviditelný bod, kde vládlo ticho tak hluboké, že je mohl každým okamžikem uslyšet.
s. 69
Tak tohle je exil: to obrovské pozadí lhostejnosti a celá má zpřevracená a zároveň nezměněná existence.