“Mějte ambici měnit svět. Chtějme sázet, obrazně řečeno, stromy, v jejichž stínu budou odpočívat až naši potomci.”

Ke knize jsem šla naprosto nepoznamenaná jakýmikoliv očekáváními. Debata s Paní Drábovou (velké “P” není omyl, ale fakt) při křtu knihy mě velice pozitivně naladila a číst jsem začala již v tramvaji cestou domu.
Poslechnout si pana Bártu je úžasné a číst to ucelené ještě lepší. Byť od archeologa, kniha se zaobírá velmi aktuálními tématy a ve finále dává vcelku slušný tip na to, jak bychom se jako společnost mohli zachránit.

Byla bych upřímně moc ráda, kdyby tuto knihu četli lidi tak často a tak hodně, jako čtou například čtyři dohody nebo alchymistu, protože myšlenky v ní obsažené a poznatky, nám možná mohou i zachránit (lidově řečeno) zadek.