Scan barcode
A review by katpavlikova
Tajemství karet by Jostein Gaarder
5.0
EDIT: 1.2.20 - Zvedám na 5*
Ta knížka je neuvěřitelná.
Filozofická. O existenci a zároveň...
Pro děti. Ale s takovým přesahem, až nevím, jak to vyjádřit. Podle mě je to věc, která vás v každém věku života osloví v něčem jiném, věc, která je stvořená, aby se za ten život četla víckrát. I já se k ní stoprocentně jednou, možná dvakrát vrátím.
Kompozičně to je bomba, z práce s vypravěčem přechází zrak. Ty nápady, myšlenky. KARTY! Příběh na několika rovinách, co se prolínají. Bašta pro čtenáře. Pravda, může to působit lehce zmateně. Možná i přiznám, že se mi to nečetlo nejlépe. Louskala jsem to pomalu ale hlavně proto, že jsem přemýšlela. Občas jsem odstavec dala dvakrát, občas celou stránku, k myšlenkám se vracela. I já si vyznačovala zajímavé pasáže, věřím, že maniak se zvýrazňovačem by vybarvil klidně celou knihu. Tolik věcí mezi řádky i za nimi.
Nepodceňujte knížky pro děti.
Závěrem jen...
Tajemství karet nám doporučovala paní docentka, co nás má na literaturu pro děti a mládež, její úsudek je přeci jen o kapku hodnotnější než ten můj, proto vás třeba přemluví k přečtení.
Ta knížka je neuvěřitelná.
Filozofická. O existenci a zároveň...
Pro děti. Ale s takovým přesahem, až nevím, jak to vyjádřit. Podle mě je to věc, která vás v každém věku života osloví v něčem jiném, věc, která je stvořená, aby se za ten život četla víckrát. I já se k ní stoprocentně jednou, možná dvakrát vrátím.
Život na zemi kypí jako v čarodějnickém kotlíku. A v něm jsme také jednoho dne vymodelováni, ze stejně křehkého materiálu jako naši rodiče. Čas nás unáší, drží nás a je v nás - ale jednou nás zase náhle opustí. Pořád máme v patách nový, už rašící život, a ten se nemůže dočkat, až zaujme naše místo. Poněvadž my nemáme pod nohama pevnou půdu. Nemáme pod nimi ani písek. My sami jsme písek.
Kompozičně to je bomba, z práce s vypravěčem přechází zrak. Ty nápady, myšlenky. KARTY! Příběh na několika rovinách, co se prolínají. Bašta pro čtenáře. Pravda, může to působit lehce zmateně. Možná i přiznám, že se mi to nečetlo nejlépe. Louskala jsem to pomalu ale hlavně proto, že jsem přemýšlela. Občas jsem odstavec dala dvakrát, občas celou stránku, k myšlenkám se vracela. I já si vyznačovala zajímavé pasáže, věřím, že maniak se zvýrazňovačem by vybarvil klidně celou knihu. Tolik věcí mezi řádky i za nimi.
Nepodceňujte knížky pro děti.
Závěrem jen...
Tajemství karet nám doporučovala paní docentka, co nás má na literaturu pro děti a mládež, její úsudek je přeci jen o kapku hodnotnější než ten můj, proto vás třeba přemluví k přečtení.